Wystawa dydaktyków ASP Wrocław i UAM Poznań w Ostrawie
Zapraszamy Państwa do oglądania wystawy na Wydziale Pedagogicznym Uniwersytetu w Ostrawie. Uczestnicy wystawy:
Tomasz Bukowski, Paweł Flieger, Marcelina Groń, Jarosław Grulkowski, Anna Kołacka,
Sławomir Kuszczak, Tomasz Pietrek, Barbara Pilch, Marlena Promna, Marta Szymczakowska. Kurator wystawy Vaclav Rodek. Współpraca kuratorska: Marlena Promna, Sławomir Kuszczak
link do filmu z wystawy: https://www.youtube.com/watch?v=s7THmISR8_Q
***
Z dystansu / From a Distance
Distance je vzdálenost, odstup. Takzvaná sociální distance je jedním z preventivních opatření proti šíření současné pandemie. Tvorba umění také probíhá nejčastěji v distanci. Tato vzdálenost od rušivých prvků společenského setkávání dovoluje autorovi díla se soustředit. Většina umělců tuto distanci potřebuje. Místem pro uměleckou distanci je ateliér.
To, co bylo ještě před nedlouhou dobou nepředstavitelné, je v současnosti normou. Vznikají tím paradoxní situace, kdy například návštěva banky je v současnosti nemožná bez zakrytí úst. Pokud by něco takového proběhlo před dvěma léty jistě by to způsobilo poprask. Mezi jednotlivými autory i institucemi se rozhostil hluchý prostor. Fyzická vzdálenost, která předtím byla lehce překonatelná se stala hmatatelnou. Díla pro tuto výstavu byla velice příhodně přepravována zásilkovými službami. Připomíná to situaci zasílání zhotovených uměleckých děl v dobách dávných. Tehdy to bylo finančně a časově mnohem náročnější. Dílo bylo předáno přepravci a ten se vydal na cesty. Výsledek byl ovlivněn mnoha faktory. Přepravní společnosti jsou mnohem spolehlivější, ale přesto je třeba zásilku dostatečně zabalit, ochránit. Obrazy, kresby a grafiky se na výstavu toulali přes různé překladiště přepravních společností.
Vytvořit umělecké dílo vyžaduje soustředění. Místo obrazně na „hony vzdálené" od ruchu všedního dne. V této „distanci" se chronologický čas mění v čas „tvůrčí". Panují zde jiná pravidla než v normálním životě. Ateliér je odrazem vnitřního prostředí umělce. Díky tomu vzniká různorodost, tak typická pro lidskou tvorbu.
Distance určuje tvar i velikost výtvorů. Ty mají implozivní charakter. Stávají se menšími, osobitějšími, někdy skromnějšími. Přijmout omezení znamená více se soustředit na materiál. Redukce vede k podstatě.
Rozložené a pokreslené krabičky od kávy Anatol Sławomira Kuszczaka vytvářejí nový kompoziční prostor. Narace se spojuje s abstraktními plochami. Velikost krabic má haptický charakter, což nutí diváka přijmout relevanci. Sám autor o díle říká: „Kresby jsou vizuální reakcí na každodenní život. Je to taková „Putovní kresba – proti pandemii". Kresby na obalu potravinářských výrobků jsou malé a umožňují realizací mých snů o nomádské povaze umění. Koncept naplňuje představu výstavy v cestovním kufru."
Jistá podobnost s tématem každodennosti se projevuje i v práci Pawła Fliegera. V kruhovém výřezu obrazu „Povinnost" se odehrává všudypřítomná scéna. Název dodává příběhu každodenní naléhavost.
Intimita ze snového prožitku před výstavou se projektuje do díla Barbary Pilch. O svém díle napsala: „Název obrazu „Last minute" odkazuje na okolnosti jeho vzniku. V pátek 26. dubna jsem dostala pozvánku na výstavu do Ostravy. Použila jsem látku z peřiny, na které jsem v tu noc spala. Byl to neklidný spánek dvou osob otočených k sobě zády. Mezi nimi svítí měsíc prosvětlující úzkost a temnotu. "
Kanape Marty Szymczakowské naopak vyjadřuje zázrak každodenního odpočinku v dekorovaném místě. Jsou to důvěrně známá místa, ve kterých nejenom autorka vyrůstala.
Ontologickou podobu má kolo od Tomasze Bukowského. Námět je rozprostřen v celém obraze. Je subjektivizován do prostoru kolem tohoto objektu. Neexistuje prostor kolem kola. Je to spíše abstraktní nástavba kola v prostoru kolem kola. Obraz se stává absolutní realitou vyjádřeného.
Marcelina Groń zbavuje znak jeho komunikativního obsahu. V jejím podání nenese písmo informací. Je to spíše připomínka písma mající podobnost s „tagem". Ale abstraktnost formy jednotlivých znaků mění podstatu v projekci. Mezi prázdnými znaky se vznáší portrét, který nese asi nejtypizovanější informaci. Taky je to parafráze na styl osobního psaní. Člověk jako znak, jednotlivec jako styl písma.
Jarosław Grulkowski v obrazech „Pomalý pohyb" pracuje s jiným druhem abstrahování. Jde zde o konkrétní „věc", která je zachycena nezřetelnou formou. Jako by se obraz rozmazal při fotografování, nebo obrazovém zachycení. Objekt se stává nezřetelným, pocitová atmosféra zůstává. Něco se v obrazech děje, divák však není schopen dekódovat co.
Anna Kołacka také pracuje s abstraktní tvorbou. Její experimenty s designem přírodních struktur a jejich transformacemi ji vedou k novým konfiguracím syntetizované obrazové plochy. Autorka k tomu dodává: „Příroda je místo všech možných konfigurací".
Marlena Promna vytváří „zahrady/pozemky" jako abstraktní vzorec představy o ideální formě vyváženého místa. Tyto čtvercové znaky mohou připomínat barevné nákresy, návrhy pro realizaci geometrizovaného, téměř „rajského" kultivovaného prostoru. Velikost těchto „šperků" nás nutí zkoncentrovat se do velikosti malého prostoru otevírající harmonický stav prožitku.
Tomasz Pietrek se vztahuje ke znaku, k symbolu. Ten je vyjádřen nekompromisním pohledem zbaveným iluzí. Polský zápas a závod poodkrývá realitu nacionalismu a nebezpečí jeho radikalizace.
Distance má také další výklad nesouvisející se vzdálenosti. Je to takzvané vyřazení ze hry. Takový výklad je aplikovatelný na stav „ne" moci současné civilizace. Ono nemoci něco dělat normálně se projektuje i do psyché umělců. Zavedení autoři, co se mají „zdravě" a nejsou zasaženi současným stavem jsou ve velmi rozdílné situaci proti zasaženým, senzuálním umělcům.
Václav Rodek V Lískovci 11. 5. 2021
informacja Marlena Promna
zamiesćiła AZG
